Ne 5. 12.
Po zemi do Bangladéše - cestovatelská přednáška - ZRUŠENO
19:00
Událost na FacebookuCestovatelka a spisovatelka Majda Slámová představí svojí novou cestopisnou knihu "Po zemi do Bangladéše" a o cestě nám ráda do detailů povypráví:
"Přes dvacet tisíc kilometrů po pevnině z Brna až do Bangladéše. Čtyři měsíce nabité zážitky. S palcem nahoře a s nejistým noclehem podle toho, co zrovna přijde do cesty. Přítomnost okamžiku. Překonávání stereotypů o solo cestovatelkách. Radosti a úskalí. Takhle cestuji a takhle mi to dává smysl. A co Vám?
"Přes dvacet tisíc kilometrů po pevnině z Brna až do Bangladéše. Čtyři měsíce nabité zážitky. S palcem nahoře a s nejistým noclehem podle toho, co zrovna přijde do cesty. Přítomnost okamžiku. Překonávání stereotypů o solo cestovatelkách. Radosti a úskalí. Takhle cestuji a takhle mi to dává smysl. A co Vám?
A není to jen beseda. Albatros právě teď vydal o mojí cestě knihu Po zemi do Bangladéše. Ještě voňavá z tiskárny bude v Klubovně během besedy k mání.
Ve zkratce čtyřměsíční pouť vypadala takto:
V prosinci roku 2019 jsem sama převážně autostopem podnikla cestu do Asie. Za Ruskem a Kazachstánem následovala Čína. Rychle jsem projela Sin-ťiang- digitálně i fyzicky represivní provincii, která mocí čínských úřadů postihuje místní Ujgury a pokračovala do provincie Sečuán, kde mě například jeden mnich na stopu naložil do kufru a dovezl podívat se na největší buddhistickou akademii světa – Larung Gar. V čínských horách jsem zdolala Siguniangshan- hřeben 5276 a pokračovala dál přes Thajsko a Laos do Myanmy. Přes Indii jsem se dostala do Bangladéše, ve kterém jsem navštívila největší uprchlický tábor na světě. Mým cílem bylo vrátit se z Bangladéše po zemi zpátky do Česka, ale koronavirus rozhodl jinak, a tak jsem změnila plán a vyrazila do Nepálu. Během dvoutýdenního treku v horách jsem prožila oslavu Lhosar – Tibetský nový rok – a slavila ho spolu s místními. Čtyři měsíce mého cestování přerušil lockdown Nepálu, kde jsem zůstala „uvězněná“ dvanáct dní. Svět se uzavřel a místo po zemi jsem se do Česka vracela v dubnu repatriačním letem."
V prosinci roku 2019 jsem sama převážně autostopem podnikla cestu do Asie. Za Ruskem a Kazachstánem následovala Čína. Rychle jsem projela Sin-ťiang- digitálně i fyzicky represivní provincii, která mocí čínských úřadů postihuje místní Ujgury a pokračovala do provincie Sečuán, kde mě například jeden mnich na stopu naložil do kufru a dovezl podívat se na největší buddhistickou akademii světa – Larung Gar. V čínských horách jsem zdolala Siguniangshan- hřeben 5276 a pokračovala dál přes Thajsko a Laos do Myanmy. Přes Indii jsem se dostala do Bangladéše, ve kterém jsem navštívila největší uprchlický tábor na světě. Mým cílem bylo vrátit se z Bangladéše po zemi zpátky do Česka, ale koronavirus rozhodl jinak, a tak jsem změnila plán a vyrazila do Nepálu. Během dvoutýdenního treku v horách jsem prožila oslavu Lhosar – Tibetský nový rok – a slavila ho spolu s místními. Čtyři měsíce mého cestování přerušil lockdown Nepálu, kde jsem zůstala „uvězněná“ dvanáct dní. Svět se uzavřel a místo po zemi jsem se do Česka vracela v dubnu repatriačním letem."