St 24. 9.

Včera (23. září) si v Česku připomínáme výročí mobilizace z roku 1938.
A zatímco v USA se odehrává něco, co připomíná vzestup fašismu, tak je možná nejvyšší čas podívat se do historie a hledat tam ponaučení.
Vyšší princip mravní říká, že vražda na tyranu není zločinem. Dej like pokud souhlasíš.

VYŠŠÍ PRINCIP
Drama / Válečný. Československo, 1960, 102 min
Režie: Jiří Krejčík
Předloha: Jan Drda (povídka)

Slavný film o zradě, kolaboraci a především o morální odpovědnosti jednotlivce, se odehrává na malém městě v době začínající heydrichiády. Sledujeme osud tří nevinných maturantů, kteří se stanou obětí msty, jež v dané době nemůže mít jiné, než tragické vyústění.

Snímek Vyšší princip Jiřího Krejčíka stál v české kinematografii u zrodu druhé vlny válečné prózy.
Po letech schematizmu a zplošťujícího heroického patosu se na konci 50. let dostala pozvolna ke slovu díla, jež téma války zkomornila a v nichž hrdinství těch, kteří se postavili na odpor zlu a nacistické krutosti, už nebylo na první pohled tolik zjevné.

Krejčík přitom sáhl po jedné z těsně poválečných povídek Jana Drdy, jejíž kratičký text spolu s autorem výrazně dotvořil.
Ve filmové verzi stejnojmenné povídky tak není veškerá pozornost upřena pouze na neokázale statečné gesto jednoho učitele, ale významnými se stávají i postoje studentů, pedagogů a celého maloměsta - všech těch, kteří jsou v čase heydrichiády vystaveni nemilosrdnému teroru.

Vedle tlumeného holdu lidské odvaze zde Krejčík poprvé od konce války ukázal, co zmůže všudypřítomný strach, a také zrušil falešnou iluzi o jednotě národa semknutého v boji s nepřítelem.

Svůj film přitom postavil nejen na emotivně působivých hereckých výkonech, ale rovněž na výsostném režijním umění. Jeho střízlivě vedené líčení se každou chvíli nepozorovaně překlání do polohy jitřivé citovosti, vyvolávající již v několika diváckých generacích spontánní pohnutí.